Yamas & Niyamas
AHIMSA
(1. YAMA)
Ahimsa je první z desatera eticko morálního základu jógy. Ve zkratce nás Ahimsa učí nedopouštět se násilí. Neubližovat sobě ani druhým.
Žít v souladu s Ahimsou je však někdy obtížnější, než se na první pohled může zdát. Zahrnuje totiž i to, jak se vyjadřujeme o svém okolí, sami o sobě a v praxi jógy - jak přistupujeme k jednotlivým jógovým pozicím.
Ahimsa říká…
vyvaruj se násilí v činech
vyvaruj se násilí v myšlenkách
vyvaruj se konání zla, což nás přivádí k myšlence, že bychom měli konat dobro
žij v pravdě, lásce a zodpovědnosti vůči druhým
buď dobrým člověkem - ne pro někoho jiného, ale hlavně sám pro sebe
V práci se snažíme být dokonalými zaměstnanci, ochotnými spolupracovníky, schopnými manažery a manažerkami. Doma zase skvělými partnery a partnerkami, syny a dcerami, kamarádkami, otci a matkami a ve všech rolích obstát. Ve volném čase cvičíme a snažíme se dosáhnout úžasné postavy, chceme dobře vařit, stále mít čisto a dobře zahradničit nebo třeba dosáhnout vysněné jogínské pozice, protože nás inspirovalo tolik skvělých tipů na Instagramu… to přece taky zvládnu!
Rezonujete s něčím? Ahimsa nám připomíná, že méně je více, nebo chcete-li cesta je cíl. Protože přehnanou urputností, ctižádostí a ambiciózností se můžeme dopouštět více chyb než užitku.
A jak je to s nenásilím vůči sobě samotným? Položte si tyto otázky:
Když někdo potřebuje pomoc, nabídneme ji na úkor svého spánku?
Snažíme se občas zavděčit ostatním na úkor svého pohodlí?
V souladu s Ahimsou nejprve naplníme láskou, porozuměním a energií sami sebe, a až potom můžeme naplno dávat ostatním. Ahimsa nás učí říkat ne, i když to není vždycky úplně příjemné. Učí nás vymezit si svůj prostor a poznat své hranice. Ctít vlastní sebehodnotu. Dělat ve svém životě praktické kroky, které mají pozitivní vliv nejen na naši psychiku, ale i na naše sebevědomí.
A jak Ahimsu praktikovat na jógových podložkách?
Stává se nám, že se do jógových pozic snažíme nacpat, protože už je čas, protože jógu děláme už dlouho, protože ostatní pozici zvládají bez potíží a snadno. Tímto způsobem bychom k sobě neměli přistupovat, klademe pak na sebe vysoké nároky, dostáváme se do tlaku, sevření a chováme se k sobě násilně.
Až si příště všimnete podobné myšlenky, zkuste si užívat přesně to stadium pozice, kam vás vaše tělo v daný okamžik pouští. Důvěřujte si a věřte, že z nějakého důvodu to tak vaše tělo chce a je to tak dobře.
NÁŠ TIP: K tématu zdravých osobních hranic vřele doporučujeme knihu Blíž tě nepustím, kterou napsal Rolf Sellin.
SATYA
(2. YAMA)
Druhé z pěti yamas je Satya neboli pravdivost. Satya nás učí žít v pravdě. V pravdě k sobě samým i k okolí. V pravdě sdělované slovy, ale také v pravdě projevené skrze činy.
Slovo „sat” se doslovně překládá jako pravá podstata nebo přirozenost. Sanskrt je vibrační jazyk a tak každé slovo je mnohem víc než jen označení – doslova obsahuje samotnou podstatu toho, co vyjadřuje.
Z tohoto důvodu má výraz „sat“ také tyto významy:
to, co je nezměnitelné,
to, co nemá žádné zkreslení,
to, co je mimo rozdíly mezi časem, prostorem a osobou
To co je neměnné, je pravdivé.
Přesto jsou to pocity, které vytvářejí naši vlastní pravdu a naši životní zkušenost. Pocity, které jsou proměnlivé, stejně jako naše myšlenky, emoce a nálady.
Satya & Ahimsa
Satya jde ruku v ruce s první yamou - ahimsou. Neříkat lži, tedy mluvit pravdu, musí být v rovnováze s nenásilím. Poctivým praktikováním se naše životní zkušenosti stanou výsledkem této pravdy a již nebudou založeny na strachu nebo nevědomosti. Úplná upřímnost k sobě samým vyžaduje, abychom si vytvořili trochu prostoru, klidu nebo alespoň nějaké zpomalení mysli.
Dokážete být pravdiví k sobě samým? Zkuste si položit tyto otázky:
Reagujeme na situace bez toho, aniž bychom první přemýšleli o jejich pravdivosti?
Převládá někdy v našich reakcích pravda našeho ega nad tou všeobecnou?
Řešíme často primitivní záležitosti z místa strachu a podmíněnosti?
Jak velkou část našich životních zkušeností tvoří to, co se mění?
A kolik pozornosti věnujeme neměnné Pravdě?
Jakmile si uvědomíme, že MY nejsme NAŠIMI MYŠLENKAMI vytvoříme větší prostor mezi tím, kdo si někdy myslíme, že jsme a kým skutečně jsme.
A jak Satyu praktikovat na jógových podložkách?
Cvičení ásan se Satyou na mysli může být velmi podobné aplikaci první yamy – ahimsy. Je důležité, abychom neignorovali nebo nepřekonávali svá zranění či omezení za účelem dosažení plné jógové pozice. Tato neupřímnost k našemu tělu totiž může způsobit fyzickou bolest. Naše jógová praxe má našemu tělu a mysli sloužit, ne škodit. Tedy pokaždé, když se postavíme na podložku, je důležité abychom byli naprosto upřímní k tomu, co v danou chvíli skutečně potřebujeme. Na fyzické a emocionální úrovni se neustále měníme, takže připoutanost na jeden způsob cvičení nemusí vždy fungovat. Když dokážeme dostat ego - mysl z cesty, měli bychom být schopni udělat stoj na hlavě, nebo meditovat, aniž bychom se nechali rozptylovat. Nechat odhalit čistší a prospěšnější způsob praktikování a léčby na všech úrovních. Jedním z velmi jednoduchých způsobů, jak v naší praxi pozorovat pravdu, je věnovat větší pozornost dechu. Dech je jedním z nejdůležitějších aspektů, který nám říká, kdy máme couvnout. Pokud je dech napjatý nebo mělký, je pravděpodobné, že tělo není spokojeno s tím, co se po něm žádá. Takže i když to může trochu bolet naše ego, pravdivost vyžaduje naslouchat dechu v každém okamžiku a pracovat s ním.
NÁŠ TIP: Pro rozvoj vašeho já v oblasti druhé Yamy doporučujeme knihu Nová Země od Eckharta Tolleho.
ASTEYA
(3. YAMA)
Třetí v pořadí jógových doporučení je Asteya - princip nekradení. Touha, chamtivost, chtění, nejistota a potřeba přivlastňovat si, co nám nepatří - to všechno jsou projevy nedostatku - nedostatku víry v sebe sama, že si nedokážeme sami vytvořit to, co potřebujeme.
Slovo jóga znamená „jho“, „sjednotit“, „spojit“ nebo v podstatě stát se „celkem“. Praktikování každého aspektu jógy na podložce i mimo ni nás posouvá dál k pocitu, že máme dostatek.
Jak praktikovat Asteyu na jógové podložce?
Zkuste si vzpomenout na to, jak jste začínali jógovou praxi s těmi nejlepšími úmysly, ale pak vás asi v polovině hodiny začalo něco svádět k pocitu, jak by držení těla “mělo” vypadat, místo toho, jak jste se cítili. Asteya nám připomíná, abychom se na jógové podložce neokrádali o udržitelnou a přirozenou praxi a vědomou přítomnost v pozicích touhou po dokonalosti v držení těla a provedení asány.
Praktikujme tedy jen tak, jak to jde. Naši praxi nikdy nedefinují pozice, které jsme schopni dělat, ale množství uvědomění, které jim přinášíme.
Známe také dny, kdy se zdá, že jsme se nezastavili. Všechno se dělo ve spěchu a pak přicházíme pozdě na naši oblíbenou hodinu jógy. Ve chvíli, kdy vstoupíme do místnosti, vstupujeme do posvátného prostoru, který může být jediným místem, kde jsou jiní schopní najít klid. Narušením klidu svým uspěchaným vstupem do místnosti můžeme ostatní okrádat o šanci plně se soustředit na sebe a svůj dech.
Buďme vědomí nejen v průběhu praxe, ale také před a po ní.
Slova Gándhího: „Chamtivost a touha lidstva po umělých potřebách je také krádež.”
Slova Šivanandy: „Touha a touha.“
Jak praktikovat Asteyu v běžném životě?
Ptejme se sebe sama:
Kupujeme někdy více, než potřebujeme? Často podvědomě hledáme, jak vyplnit mezeru, která nám v životě chybí. Hmotné statky očividně nemohou nahradit to, co naše duše skutečně potřebuje. Mohl by věci, které nepotřebujeme ocenit někdo jiný? Tím, že si je zbytečně bereme pro sebe, okrádáme ostatní o šanci mít to, co potřebují. Když se začneme vzdávat toho, co nepotřebujeme, vytvoříme prostor pro vesmír, aby nám poskytl to, co skutečně potřebujeme - ať už je to fyzické vlastnictví, zážitek, nebo pocit pohody.
Jak praktikovat Asteyu ve vnitřním světě?
Jak je to s našimi pocity? Dokážeme cítit dobré i zlé?
Touha nás může přivádět k tomu, lpět na příjemných zážitcích. Radost, štěstí, uspokojení. Opakem toho je odpor, averze - často k bolesti, nebo utrpení. Neustálé běhání v kruzích za zkušenostmi, které nám přinášejí jen potěšení, nás drží uzavřené v nekončícím koloběhu chtění a tužeb. Neignorujme druhou polovinu života. Nebojme se cítit vše. Nenásilí, pravdivost a nepřivlastňování si toho, co nám nenáleží - to jsou první tři doporučení, která se vzájemně doplňují a obohacují a vedou nás blíž k čistotě a nevinnosti v myšlenkách i činech. Nechejme se vést.
BRAHMACHARYA
(4. YAMA)
Čtvrtým doporučením je Brahmacharya neboli umírněnost. Toto doporučení může být někdy překládáno jako „celibát“ nebo „cudnost“. V našem chápání se soustředíme na to, jak a kam směřujeme naši energii.
Co znamená Brahmacharya?
Brahman je termín, který v józe označuje nepopsatelný a absolutní základ všeho bytí. Brahman je božská podstata veškeré hmoty, energie, času a prostoru v tomto vesmíru. Slovo brahmacharya může být tedy přeloženo jako chování, které vede k Brahmanu - k božské podstatě všeho. Brahmacharya umírňuje naši energii pryč od vnějších tužeb a pomíjivých radostí směrem k nalezení míru a štěstí v nás samých.
Ptáme se sebe sama:
Směřujeme svou energii správně a prospěšně?
Používáme svou energii střídmě a ve prospěch naší osobní i kolektivní evoluce?
Zajímá vás, jak praktikovat Brahmacharyu na jógové podložce?
Jóga je zcela přirozeným posilovačem štěstí. Všimněte si, že pokud se cítíte na dně, nic nepomůže víc, než skvělá hodina jógy.Když jsme šťastní a uvolnění, náš nervový systém zapíná léčebné mechanismy a tím pomáhá udržovat naše těla v živém a silném stavu. Někdy je ale potřeba zpomalit, zjemnit a ubrat i z takové jógové praxe, na kterou jsme zvyklí. V tu chvíli přichází na řadu Brahmacharya. Vzpomeňme si na umírněnost a správné rozložení naší energie. Pokud vaše tělo potřebuje regeneraci, dopřejte si cvičení jin jógy. Pomalé a hluboké.
V souladu s Brahmacharyou se při jógové praxi ptáme sebe sama:
Kam směřuji svou energii?
Je to takto ještě užitečné nebo spíše škodlivé?
Chcete být v souladu s Brahmacharyou v běžném životě?
V dnešní době se až příliš zdůrazňuje a ctí produktivita. Může se zdát, že pokud nejsme zaneprázdněni, je něco špatně. Neplňme svůj rozvrh tak, že v něm nezůstane volné místo. Nechejme si prostor k dýchání, k prostému bytí. Brahmacharya podporuje správné používání energie, takže pokud naše energetická hladina klesá, zvažme, zda nás naše každodenní úkoly nevyčerpávají z naší vitality.
Dokážeme najít způsob, jak se na pár chvil denně zastavit, nadechnout se a najít trochu klidu?
Schopnost zpomalit nejenže umožní našemu tělu a mysli udělat si tolik potřebnou pauzu, ale mnohem více si uvědomíme, jak jsme ten den nakládali se svou energií. Ať už náš denní rozvrh zahrnuje cokoliv, uvědomujme si nejen to, co děláme, ale také to, jak to děláme a jaký to má vliv na kvalitu našeho života.
APARIGRAHA
(5. YAMA)
Pátým doporučením je Aparigraha. Učí nás nebýt chamtivý, nepřivlastňovat si to, co nám nenáleží a nebýt připoutaný k vnějším věcem.
Správná cesta v souladu s Aparigrahou je vzít si jen to, co potřebujeme, ponechat si to, co nám v daném okamžiku slouží a nechat jít to, co už dosloužilo, když nastane správný čas.
Co znamená Aparigraha?
Slovo „graha“ znamená vzít nebo uchopit. Slovo „pari“ znamená na všechny strany. Předpona „a“ neguje slovo samotné – v podstatě znamená ne.
Jak poznáme, že nejednáme v souladu s tímto doporučením?
Zaměříme se na to, co je skutečně naší motivací. Vkládáme-li příliš mnoho úsilí do projektu v práci, plánování dovolené nebo přípravy jídla jen proto, abychom ukázali světu, co dokážeme, můžeme zapomenout, proč jsme vůbec začali. Aparigrahu praktikujeme když děláme věci celým svým srdcem bez očekávání pochvaly a obdivu z vnějšího světa. Nechejme ožít své vášně ze správných důvodů: abychom žili naplněné a bohaté životy.
Jak můžeme praktikovat Aparigrahu na podložce?
I když začneme praktikovat se správným záměrem, v průběhu praxe se může stát, že ztratíme ze zřetele skutečný důvod, proč jsme přišli.
Ptejme se:
Je má praxe o spojení se sebou samým?
Je o plné přítomnosti?
Nesnažím se být lepší než osoba na podložce vedle mě?
Pokud praktikujete také doma, pak jste zažili výhody častější praxe a tím pádem možná i větší fyzické síly a pružnosti. Naše těla mohou být víc než spokojená, ale mysl může zůstat pozadu a být rozptýlená myšlenkami na to, jak být ještě lepší, silnější nebo jak pokročit v nějaké pozici. Pokrok v naší praxi je povzbudivý, ale nemusí to být jediná odměna.
Ať je nám největší odměnou cvičení samo o sobě. Stačí si uvědomit, jak osvobozující je nemít konkrétní cíl, kterého musíme dosáhnout, ale jednoduše hýbat tělem způsobem, z něhož se cítíme dobře.
Jak praktikovat Aparigrahu v každodenním životě?
Třeba tak, že si uvědomíme, že nepotřebujeme tu krásnou novou košili, která je tak podobná té, co nám už visí ve skříni. Hromaděním hmotných statků se zatěžujeme nejen fyzicky, ale i energeticky. Čím víc máme, tím víc můžeme ztratit a tím víc sami sebe připoutáváme.
Jak vnímat Aparigrahu v přístupu ke stravě?
Můžeme zaměřit pozornost nejen na to, kolik toho sníme, ale také kolik toho vyhodíme. 30 – 50 % potravin vyprodukovaných na světě končí jako odpad, což odpovídá až 2 miliardám tun. Poptávka po jídle stále roste, ale stále více než 8 milionů lidí na světě hladoví každý den. Začněme v malém - držme se příště svého nákupního seznamu, podělme se o velké jídlo s přáteli, tak aby nic nepřišlo nazmar nebo si jídlo uložme na další den.
Jak se tímto doporučením inspirovat v práci s emocemi?
Štěstí, radost a mír jsou důležité emoce, které cítíme rádi. Stejně tak je důležitý i smutek, hněv a ztráta. Zažít jen to dobré znamená zažít jen polovinu toho, co život nabízí. Škola života existuje, aby nám umožnila zažít a učit se z každého aspektu našeho bytí - ze světla i tmy.
TIP: Abychom skutečně žili, neodsuzujme pocity, které nechceme cítit. Dovolme jim, aby se staly a bez připoutanosti je nechejme odejít.
SAUCHA
(1. NIYAMA)
Šestým z deseti jógových doporučení je SAUCHA - překládáme ji jako fyzickou, mentální a duševní čistotu.
"Kam jde pozornost, tam proudí energie."
Tato věta shrnuje jeden z klíčů k odemknutí někdy zdánlivě velkých dveří, které stojí mezi námi a realizací.Každý máme možnost zvolit si, jak budeme jednat. Prouděním našich myšlenek pozitivním směrem můžeme pozitivně ovlivnit svůj život i svět kolem nás. Tento koncept platí prakticky ve všech jamách a nijamách.
Naše mysl je mocná a svou silou utváří realitu.
Máme možnost zalévat a nechat klíčit pozitivní a čisté myšlenky, když si včas všimneme těch nečistých. Ty snadno přichází…
když se zlobíme
když jsme ve stresu
když si děláme starosti
když máme strach z nějaké situace
V takovou chvíli si vzpomeňme - kam jde pozornost, tam proudí energie.
Jaké známe očistné techniky?
V jógovém spisu Hatha jóga pradipika je praktikantům předepsána série očistných technik, než vůbec začnou s ásánovou praxí. Tyto techniky se dodnes v Indii tradičně používají pro začínající jogíny a jsou považovány za stejně důležité jako praxe ásán a pránájámy. Jsou to tyto techniky:
Neti – čištění nosu
Dhauti – očista jazyka
Bhasti – pročištění tlustého střeva
Kappalabhati – čištění a vitalizace čelních laloků neboli „zářící dech lebky“
Můžete začít s jednoduššími technikami, které vám přinášíme online. Najdete je uložené na našem Instagramu v sekci “RITUÁLY”
Jak sauchu praktikovat na fyzické úrovni?
Naše prostředí často odráží náš stav mysli. Když máme v ložnici nebo doma nepořádek, může být v nepořádku i naše mysl. Jsme-li obklopeni čistým prostředím a jen tím, co opravdu potřebujeme, máme prostor k dýchání a pravděpodobně se budeme cítit mnohem jasněji i v našich myslích.
Saucha nám z fyzického hlediska připomíná, že udržovat čisté své tělo, nosit čisté oblečení a mít okolo sebe čistý prostor nám umožňuje přistupovat ke každé praxi jako k čistému stolu, aniž by nás cokoliv rušilo. Čistota naznačuje pocit sebeúcty. Že nejsme jenom tělo, ale naše jógová praxe se odehrává v tomto těle a udržovat ho zdravé a čisté je dobrý způsob, jak respektovat naši praxi.
Jak sauchu praktikovat na hodině jógy?
Svou podložku a prostor kolem sebe udržujeme čistou nejen proto, abychom se cítili dobře, ale také jako projev úcty k naší praxe.
Na praxi chodíme svěží - sprchou před praxí omyjeme předcházející den a umožníme tělu očistu nejen nečistot, ale také stresu a energie nabrané z okolí.
Boty, kabáty a tašky necháváme tam, kde o ně ostatní nezakopnou.
Máme-li se soustředit pouze na svůj dech a tělo, pak nám cvičení v místnosti plné nepořádku a špinavé podložce, která nám do nosních dírek zavane zápach nohou pokaždé, když se spustíme do chatturangy, tento úkol neusnadní.
Jak sauchu praktikovat ve stravě?
Nedílnou součástí jógové praxe je také to, čím své tělo a mysl vyživujeme. Za nejčistší potravu je považována ta, která je zdravá a ekologická. Pokud potraviny obsahují spoustu konzervačních látek, přísad a pesticidů, naše tělo musí tvrdě pracovat na detoxikaci a odstranění těchto nepřirozených chemikálií, než bude vůbec schopno absorbovat dobro z toho, co jíme a pijeme. Proto nám saucha připomíná stravování v duchu satvy - lehké a vyvážené.
TIP: Dělejme vědomá rozhodnutí ohledně toho v jakém stavu udržujeme své prostředí, své tělo i to, co ho živí.
SANTOSHA
(2. YAMA)
Santóša se často překládá jako „spokojenost", a jak všichni víme – být spokojený s tím, co máme, často nepřichází samo od sebe.
Jak často si říkáme:
Budu šťastný, když...
Byl/byla bych šťastnější, kdyby…
Ať už jde o hubnutí, získání jiné práce, seznámení se s někým novým, nebo schopnost dostat se do pozice jógy, na které jsme pracovali. Je právě teď něco, o čem si myslíme, že by nás mohlo učinit šťastnějšími nebo spokojenějšími? Chtít růst, rozšiřovat svou mysl a směřovat k nějakému cíli, není vůbec špatná věc. Problém nastává, když na tom stojí celé naše štěstí a pocit vnitřního klidu. Santóša nám neříká abychom nečinně seděli, ale učí nás přijímat a vážit si toho, co již máme a čím již jsme. Jaké cíle jsou pro náš život a blaho celku skutečně důležité. Hledáme své štěstí ve vnějších věcech mimo sebe sama? Odpovědí na naše hledání je nepřipoutanost.Známý jogínský text Bhagavadgíta nás učí nehledat štěstí mimo sebe, ale uvědomit si, že leží uvnitř nás. Hledat naplnění ve vnějších věcech je recept na neúspěch.
Jak sami sebe poutáme k vnějším věcem?
K radosti, bolesti, ztrátě, touze či štěstí se poutáme tak, že se je pokoušíme odstrčit, nebo se jich naopak zuby nehty snažíme držet. Nepodléhejme změnám. Naše tělo a mysl je součástí veškerého stvoření, přírody - v sanskrtu prakrti. Teprve pod ní se skrývá to, kým skutečně jsme. Stejně jako se mění počasí, roční období, teploty a životní cykly - podléhá změnám i naše tělo a mysl. To, co naše tělo, mysl a ego přivádí v jednom okamžiku do extáze, může v další chvíli způsobit smutek. Ale to, kým skutečně jsme, je neměnné, čisté a pravdivé. Existuje mnoho způsobů, jak najít zdroj svého štěstí uvnitř. Na jógové podložce i mimo ni.
Jak můžeme praktikovat santóšu na podložce?
Každý, kdo někdy byl na hodině jógy, ten pocit zná; propracováváte se do pozice a prostě si nemůžete pomoct a rozhlédnete se po místnosti, abyste zjistili, zda jste na tom „lépe“ než někdo jiný. Stalo se vám to?
Ať už umíme chodit po rukou, nebo je pro nás výzvou zůstat v psovi tváří dolů déle, než na deset nádechů, vždy bude v naší praxi co zkoumat a zlepšovat. Praxe santóši tkví v tom, abychom uměli přijmout sami sebe ve fázi, ve které právě teď jsme. Když se fyzicky tlačíme do ásany, na kterou ještě nejsme připraveni, naše tělo reaguje stažením, ztuhlostí a tím se od svého záměru a pokroku spíš vzdalujeme. Ať je naším cílem samotný posun - transformace kterou naše praxe přináší. Můžeme použít afirmaci, která změní naši perspektivu:
Oceňuji se za to, jaká / jaký jsem.
Oceňuji se za to jak daleko jsem došla / došel.
Je toho spoustu, na co se můžu těšit!
A jak praktikovat mimo podložku?
Stejně jako příroda se neustále mění i naše mysl. Emoce a stavy bytí jsou pomíjivé, přesto občas sami sebe uvězníme ve své vlastní mysli - když se připoutáme k příjemným pocitům a snažíme si je udržet, když se snažíme zbavit těch negativních a nahradit je něčím lepším.
Když chceme být někým, kým právě teď nejsme.
Když chceme být někde, kde právě teď nejsme.
Když chceme dělat něco, co právě teď neděláme.
Právě tehdy pak dokážeme úplně ignorovat přítomný okamžik. Ten dokonalý moment, který JE právě teď.
TIP: Spokojme se se vším, čím jsme a co máme. Právě to je nejlepším odrazovým můstkem pro přirozený vývoj nás i všeho kolem nás. Dovolme si být tady a teď. Opravdu, autenticky, bez výmluv.
TAPAS
(3. NIYAMA)
Třetí z Pataňdžaliho nijam je „Tapas“, což se tradičně překládá jako „přísnost“ nebo „kázeň“. Slovo Tapas je odvozeno z kořenového sanskrtského slovesa 'tap', což znamená 'hořet' a evokuje pocit 'ohnivé disciplíny' nebo 'vášňě'.
V tomto smyslu může Tapas znamenat kultivaci smyslu pro sebekázeň, vášeň a odvahu spálit „nečistoty“ - fyzicky, mentálně i emocionálně a tím dláždit cestu k naší skutečné velikosti. Tapas však nemusí znamenat vážnost. Je to ohnivost, která nám rozbuší srdce, zvýší naši touhu po osobním růstu a připomene nám, jak moc milujeme praxi jógy!
Stejně jako u všech aspektů súter má i tapas význam jak na jógové podložce, tak mimo ni. Tapas na podložce Disciplína se nemusí striktně prosazovat ve fyzickém smyslu. Někdy stačí udělat si čas na to, abychom se na podložku vůbec dostali. Abychom si zacvičili nebo meditovali třeba i jen 10 minut každý den.
Pro některé bude tapas znamenat udělat si čas na klid a pozorování mysli, pro jiné to bude znamenat práci na síle a procvičování rovnováhy paží, které nám třeba zrovna moc nejde. Tapas je aspektem vnitřní moudrosti, která nás povzbuzuje ke cvičení, i když se nám zrovna nechce, ačkoliv víme, že nám to udělá dobře. Je to ta ohnivá vášeň, která nás nutí vstát a dělat naše cvičení s láskou. Je to rozhodnutí jít spát o něco dříve, abychom se mohli brzy probudit a cvičit. Je to nejíst příliš mnoho nebo nejíst nezdravá jídla, protože se chceme ve své praxi cítit dobře.
Kdy poznáváme efekt tapas?
Když praxí spálíme negativní myšlenkové vzorce. Proto se cítíme tak dobře po intenzivní lekci jógy, v blažené Savasaně a v hluboké meditaci.
Jak jít tapas vstříc?
Zkusme udělat pozici, které se běžně vyhýbáme. Mějme trpělivost s rychlostí i délkou našeho vývojového procesu. Mějme disciplínu a dělejme vše důsledně. To je zásadní pro sklizení odměny, kterou Tapas nabízí. Jak řekl Pattabhi Jois: „Cvičte a všechno přijde...“
Jak přenést praxi tapas z jógové podložky do života?
Když při cvičení jógy prodýcháme náročné pozice nebo když najdeme sílu provést pozici, kterou jsme si mysleli, že nikdy nezvládneme, bereme si tyto lekce s sebou i do života venku, mimo podložku.
Co je náročné, to dokážeme prodýchat. Co jsme si mysleli, že nedokážeme, nakonec zvládneme.
Odvaha překonávat své zastaralé myšlenkové vzorce, které nám neslouží, je aspekt Tapas. Spaluje tyto neužitečné myšlenky a vede nás k větší sebedůvěře a vnitřní síle.
Jak zapálit vnitřní oheň a transformovat svůj život?
Probuďme agni - vnitřní oheň, tím, že budeme pracovat se silou svého středu. V našem jádru se nachází Manipura čakra - energetické centrum, které řídí náš pocit sebedůvěry, vnitřní síly, vůle a sebekázně.
Element ohně – se kterým se pojí jak Manipura, tak tapas – je také elementem „transformace“. K transformaci obecně dochází, když dovolíme, aby došlo ke změně. Když začneme růst a učit se o sobě, vystoupíme z naší komfortní zóny a začneme procvičovat i pozice, kterými si nejsme jisti, nebo se jich možná trochu bojíme. Když zůstáváme v komfortní zóně nemáme tendenci učit se životní lekce, které potřebujeme, abychom se stali silnějšími lidmi. Přitom na druhé straně na nás čeká o to větší klid a větší vnitřní svoboda. Lekce, kterým čelíme skrze životní výzvy na nás mívají ten největší pozitivní dopad.
TIP: Pracujme s tapas, ale vždy z místa pozitivity a lásky. Posouvejme se dále - ne ze strachu a z ega, ale proto, že opravdu cítíme, že se chceme posunout.
SVADHYAYA
(4. NIYAMA)
Svadhyaya znamená studium sebe sama. Sva znamená vlastní, já nebo lidská duše, a Adhyaya znamená lekce, přednáška nebo čtení, a může zahrnovat studium písem, stejně jako studium Já.
Vidíme-li v jógových textech slovo já s malým „j“, pak odkazuje na nás v této fyzické podobě, na naše ego a na to, za koho se považujeme.Slovo „Já“ s velkým „J“ vyjadřuje označení našeho pravého já, Átmana, neboli božství v nás. Pataňdžaliho jógová sútra říká:
„Studuj sám sebe, objev božské“
Čím více si uvědomujeme,kým a čím nejsme, tím lépe si uvědomujeme, kým a čím skutečně jsme. Studováním sebe sama a rozpoznáním svých zvyků a myšlenkových procesů si uvědomujeme, jak daleko může být to, co děláme a co si myslíme, od toho, kým v hloubi duše víme, že jsme. Když nasloucháme egu, často děláme věci, které se ne vždy shodují s našimi skutečnými přesvědčeními, nebo intuicí.
Jak poznáme naše malé já?
Naše malé já se většinou zabývá přežitím. Obvykle chce dostat přesně to, co chce a dokázat si, že je to skutečně to „nejlepší“. Malé já soudí, kritizuje, obává se, podmiňuje, pochybuje. Malé já je příčinou chitta vrtti neboli „kolísání mysli“. Studiem svého „já“, si více uvědomujeme, co nám škodí, co nám slouží a co nás přivádí blíže k józe - k prožitku „sjednocení“ s pravým Já.
Jak začít praktikovat Svadhyayu?
Existují tisíce jógových textů, které nás mohou inspirovat a transformovat. Jsou jimi
například Patandžaliho Jóga sútry, Bhagavadgíta nebo Hatha jóga Pradipika.
Ne každý však má prostor a čas studovat tuto prastarou moudrost do hloubky. V našich současných moderních životech pak můžeme praxi svadhyaya pojmout jinak. Hledejme inspiraci a hlubší pochopení jógy v článcích o józe, či knihách, které nám pomáhají přiblížit se k seberealizaci.
Tak můžeme kultivovat svou vlastní svadhyayu. Ale nestačí jen číst. Aplikujme to, co zjistíme, na naše vlastní životy. Mít spoustu knih a informací je jedna věc, ale teprve plné pochopení a prožití toho, co se učíme, nám umožní, aby se naše jógová praxe stala součástí našich životů.
Přenesme svadhyayu na podložku.
Tím, že poznáme naše návyky na podložce, poznáme lépe i ty, které máme mimo ni. Způsob, jakým cvičíme jógu v sobě odráží způsob, jak děláme všechno ostatní, s tím rozdílem, že na podložce se nemáme kam schovat. Neexistuje na ní žádné každodenní domácí rozptýlení - telefony, domácí práce, televize. Nic na ní neodvádí naši mysl od nás samotných.
Začněme u svého dechu.
To je obvykle první věc, kterou se naučíme, když začínáme cvičit jógu. Dech nám říká, jak na tom jsme. Krátký, mělký nádech zadržovaný vysoko v hrudi je často signálem, že jsme ve stresu nebo se kvůli něčemu obáváme, nebo že se během cvičení fyzicky posouváme za zdravé hranice. Pokud si všimnete, že se váš dech podobá tomuto, zeptejte se nejprve sami sebe proč. Existuje důvod ke stresu nebo obavám? A záleží na tom právě teď?
Přenesme svadhyayu do každodenního života.
Vědět, co v každém okamžiku děláme, vyžaduje pozornost. Vědět, proč to děláme, vyžaduje plnou přítomnost a vědomí. Takto „věnujeme pozornost“ na úplně jiné úrovni. Zpochybňování našich činů je něco, čemu se můžeme často vyhýbat, protože je to obvykle katalyzátor změn a ty jako lidé často nemáme rádi.
TIP: Pozorujme sami sebe, jako bychom sledovali někoho jiného; pozorujme, jak mluvíme s přáteli a rodinou, jak reagujeme, když se mění plány. Jak chodíme nebo sedíme? Jak se každé ráno oblékáme? To vše vypráví příběh o tom, kým jsme v tomto okamžiku. Praxe svadhyayi vyžaduje poctivost, upřímnost a disciplínu - protože upřímný pohled na sebe není vždy něco, co děláme rádi. A nakonec vyžaduje také nenásilí, které nám připomíná, abychom se na sebe dívali s láskou a bez posuzování nebo kritiky.
ISHVARA PRANIDHANA
(5. NIYAMA)
Co znamená termín v sanskrtu? Skládá se ze dvou slov: Íšvara - Nejvyšší Bytí, Bůh, Brahman, Konečná realita nebo Opravdové Já a Pranidhana - upevnění. Ve většině překladů této nijamy je nám doporučeno „odevzdat se“ této nejvyšší bytosti či vyššímu já.
Tedy kultivovat v sobě hluboký a důvěryhodný vztah s vesmírem tak, aby každý náš čin, každá naše akce byla věnována něčemu většímu, než jsme my sami. Mnoha lidem je diskuze o konceptu Boha nepříjemná. Jóga ale nevnucuje myšlenku Boha s jakou se můžeme setkat skrze různá náboženství. V jógovém učení vnímáme boha jako něco hlubšího, většího, všudypřítomného. Bůh není ten vousatý muž sedící na obloze, kterého jsme si možná představovali jako děti. Bůh je všude kolem nás. Je vším a podle jógového učení je ve skutečnosti každý z nás individuálním vyjádřením tohoto celku.
V Upanišadech slovo Íšvara chápeme jako „stav kolektivního vědomí“. Neexistuje tedy postava, kterou bychom měli uctívat a věnovat jí své činy. Bůh je všude. Odevzdání se bohu je podle jógových textů tou nejsnadnější cestou k míru a realizaci, která ve skutečnosti nevyžaduje z naší strany žádné úsilí ani bolest.
Dokážeme ale ve svém životě pustit kontrolu a vše odevzdat vyšší síle?Nechat věci plynout a nelpět na výsledku se naopak pro naše ego může zdát tou nejtěžší možnou cestou, protože jsme naučeni opaku: konat, snažit se, kontrolovat.Zkusme se odevzdat o něco víc, pro začátek třeba jen občas zkusme nechat věci být.
Jak niyamu praktikovat na podložce?
Musíme si nejdříve uvědomit, že dobrovolné odevzdání kontroly s důvěrou není to stejné, jako když se vzdáme. Tento pocit nám obzvlášť na podložce může zpočátku připadat nežádoucí. Nemá nás toto cvičení na podložce učinit silnými a flexibilními? Zkusme najít novou perspektivu: Vědět, kdy si potřebujeme odpočinout a kdy naopak zabrat, ukazuje obrovské množství citlivosti vůči sobě samým a respektu ke svému tělu. Toto poznání a přijetí nám umožní, aby nás praxe podporovala po celý život.
Uveďme si dva příklady:
1. Je konec dlouhého dne a vy jste se dostali na svou oblíbenou hodinu Vinyasa Flow. Hluboko uvnitř víte, že vašemu tělu by teď nejvíc prospělo regenerační sezení. V polovině hodiny se tělo ozve, opravdu si potřebuje odpočinout, ale mysl v zápětí říká: „Pokračuj, nebuď slabý“. Pokud se budeme i nadále tlačit za svůj okraj – místo abychom se o něj opřeli – naše jógová praxe již neslouží našemu tělu a není udržitelná.
2. Bojovníka 2 máme držet na 10 nádechů. Mysl nám říká, že je to moc a že to nezvládneme. Dokážeme se poddat nepohodlí a síle pozice, díky které cítíme a zažíváme jak rosteme a měníme se? Dokážeme se odevzdat tomu, jak se právě teď cítíme, když tělo může, ale mysl říká, že ne?
Jak aplikovat myšlenku odevzdání se na záměr, který si stanovíme na začátku praxe? Nabídněme výsledky svých činů něčemu vyššímu, božskému, samotnému lidstvu. Méně se pak budeme zabývat tím, co cvičení ásán může udělat pro nás, a více tím, jak nám může pomoci mít jasnou mysl a zůstat dlouho zdraví, abychom pomohli světu kolem nás.
Pokud jsme vynaložili velké úsilí na něco, co je pro nás důležité, často se obáváme toho, co se může stát výsledkem; "Budou mě mít rádi?", "Co když nebudu dost dobrý?", "Bude to úspěšné?"…. Všechny tyto starosti o věci, které nemáme pod kontrolou, jsou příčinou „dukkha“ neboli „utrpení“, kdy se plně nezapojujeme do činnosti, kterou děláme, protože naše mysl již přemýšlí o tom, co by se mohlo stát poté.
Opravdu se odevzdáme, když uznáme, že v každé situaci můžeme udělat to nejlepší, ale ve skutečnosti nemůžeme udělat nic víc, než to.
TIP: Buďme otevřeni tomu, co JE. Na podložce i v životě. Důvěřujme v naše nejhlubší Já, naši intuici a odvahu být takoví, jací jsme, se všemi našimi dokonalými nedokonalostmi. To nás povede ke svobodě.