Jóga a životní styl
Jógu člověk opravdu žije, když vědomě pracuje na utváření svých postojů, návyků a obecných způsobů života tak, aby byly více v souladu s filozofií, principy, morálkou a etikou jógy.
Může se tedy klidně stát, že i člověk, který nikdy nestál na podložce, ale pracuje na sobě zevnitř je větším jogínem než ten, který sice chodí cvičit na lekci dvakrát do týdne, ale tam jeho jóga končí.
Jóga, kterou běžně cvičíme na západě, obvykle zahrnuje pouze ásanu (fyzické pozice) a pránájámu (dechové techniky). To jsou však pouze techniky používané na cestě k dosažení stavu jógy.
Tradičně jogín přistupuje k józe v širším kontextu, do kterého zahrnuje nejen další techniky jako je meditace, mudra nebo mantra ale i studium jógové filozofie a její přímou aplikací do denního života.
I cvičení je důležitou součástí praxe. Důvody jsou však hlubší než ty na první pohled zřejmé. Vracíme se na podložku nejen proto, abychom opečovali a posílili svou fyzickou schránku, ale také proto, abychom se naučili vnímat a pracovat se svou energií či nastavením mysli. Čas na podložce je příležitostí, kdy se potkáváme sami se sebou a máme možnost rozvíjet se zevnitř.
Například si můžeme budovat větší všímavost vůči sobě sama, udržovat sebedisciplínu a získávat odstup od neustálých změn v naší mysli.
Ze své zkušenosti jsem zjistila, že je nutné cvičit jógu minimálně třikrát týdně, po dobu jedné hodiny. Dělat méně než to, bude jistě velmi prospěšné, ale pravděpodobně to k výraznému pokroku a zlepšení nebude stačit. Rozvíjet svou fyzickou praxi také znamená dlouhodobý závazek k cestě jógy. Obvykle, ale ne vždy, jsme jogínem na celý život.
Jogín si volí a sestavuje životní styl tak, aby ho přivedl k sattvickému bytí - do stavu vyrovnanosti a vnitřního míru. Proto cestu k józe často doprovází změny, které člověka přivádí k tomuto stavu blíže. Ty se projeví například jako postupná potřeba odlehčit stravu nebo stát se vegetariánem či změnou priorit.
Najednou je pro nás důležitý spánek, klid nebo třeba čas o samotě. Zvenčí se takový život může zdát nudný, ale právě očista od každodenních dramat, stresu či úzkosti nám dává prostor k pokroku na cestě k souladu.
Existují nějaké univerzální vlastnosti jogína?
V Bhagavadgítě říká Krišna Ardžunovi, co je potřeba k tomu, aby se stal jogínem: „Nebojácnost, čistota srdce, vytrvalost při získávání moudrosti a praktikování jógy“. Dále popisuje tradiční etická a morální pravidla jógy - yamas & niyamas.
Skutečný jogín postupuje jasně a soustředěně krok za krokem. Zkoumá, zušlechťuje a ovládá tělo, mysl a srdce, aby se duše osvobodila. Jogín má upřímnou touhu po poznání pravého já a rozvíjení se k plnému potenciálu. Je tím nejlepším možným člověkem a ztělesňuje ctnosti jako je laskavost, pravdomluvnost, soucit a trpělivost vůči druhým.
Jak se k pokroku na cestě k dosažení jógy přistupuje v Indii?
Tradičně se v Indii starověcí jogíni řadili do systému čtyř ášram. Věděli, že cvičení jógy přináší výhody na různých úrovních a v různých fázích života. Ne každý může být poustevníkem nebo se věnovat józe 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Právě proto má systém ášramů čtyři úrovně praktikujících ve kterých se mění intenzita, záměr i hloubka praxe.
Čtyři ášramy jsou:
brahmacharya (mladý student oddaný cestě seberealizace)
grihasta (domácí neboli hospodář, v dnešním pojetí ekonomicky aktivní člověk, plně funkční v současném systému)
vanaprasthya (poustevník, postupný přechod od socioekonomických povinností k životu v ústranní)
samnyasa (odříkající/mnich, zřeknutí se materiálních i vztahových vazeb, aby se mohl odevzdat seberealizaci)
Většina z nás spadá do úrovně grihasta – běžného života, se stálým zaměstnáním, vztahy a rodinou.
Jóga-Bhášja, nejstarší známý komentář k jógovým sútrám, navíc uvádí podobné, ale odlišné čtyři klasifikace jogínů:
prathama-kalpika (začátečník)
madhu-bhumika (na „medové úrovni“)
pradžňa-džjotis (osvícený) /pokročilý praktikující)
atikranta-bhavaniya (překročilý)
Většina praktikujících na Západě spadá do začátečnické nebo středně pokročilé „medové“ úrovně.
Pokud zkombinujete tyto dva systémy klasifikace jogínů, můžete vytvořit zajímavou matici, do které zakreslíte vaši současnou úroveň a naplánujete si, kam byste se chtěli ve své praxi posunout. Jakmile zjistíte, kde jste, pak je snadné vidět, jakými dvěma směry se posunout k pokroku a prohloubení své praxe. I když je nezbytné přijmout vaši současnou úroveň praxe, je také užitečné stanovit si dlouhodobý záměr- posunout se k další fázi.
Jste-li blízko hranic mezi úrovněmi a stádii, pak možná zjistíte, že vytváříte hybridní cestu kombinování trochu hlubších praktik s introspektivním životním stylem pro středně pokročilého či pokročilého hospodáře/poustevníka.
V této moderní době máme štěstí, že můžeme zažít stádium poustevníka a pokročilé úrovně tím, že absolvujeme jógovou dovolenou nebo jógová cvičení bez dlouhodobého závazku.
A nakonec otázka k zamyšlení pro vás: Jaké další techniky jógy vám pomohou na další úroveň?